neděle 4. srpna 2013

xypsilon

Přemýšlím, jaký má vlastně smysl něco psát... přestávám přemýšlet. A občas překvapí obsah mého disku i mne... 

něco cosi kdesi kdysi zabilo mě šla jsem v lesy… kdesi. proč si něco myslím, skutečně nepochopím. divím se, proč vlastně něco dělat, koukám z okna a píšu, pokouším se nemyslet, leč myslím, stále, nejde přestat. jsem oáza optimismu a možná mi to ani nevadí… možná. možná je nemožně hloupé slovo. možná… kdyby… co s tím. jen samá nejistota a já bych možná radši byla prolétem. ne, protože budoucnost patří prolétům, ale protože nejsou svobodní. jsou omezováni, mají přesně dáno, co smí a co ne. jsou spodinou společnosti. a možná umírají mladí. jen dvě věci jsou jisté…