středa 3. ledna 2018

Ohlížení

Letos jsem toho moc nenapsala. Třeba diplomku jsem nenapsala, stejně, jako jsem nenapsala ani příběh "dračáku", který hrajeme posledních sedm let. A když mi táhne na další rok a tu diplomku vážně musím napsat, můžu napsati i sem.

Plán pětiletky byl splněn na 120 %, zázvorky jsem totiž pekla někdy během roku, před Vánoci u sebe a pak i u maminky. Jinak byl rok lecčím zajímavý...

Na začátku prosince 2016 se mi podařilo rozejít, takže jsem do roku 2017 vstupovala s optimistickým výhledem, že budu mít spoustu času číst si. Nebyla bych to já, kdybych své prospekty nepokazila. Protentokrát tím, že jsem si našla mladšího jinocha. Těch pět let neznělo tak děsivě, dokud jsem si neuvědomila, že je mladší než moje druhá nejmladší sestra. Že v době, kdy já nastupovala na vysokou, byl on ještě na základce. A že to znamená, že jeho kamarádi jsou stejně mladičcí jako on. (Si tak říkáte mamince, že příští víkend nejspíš nepřijedete domů s dodatkem, že ho budete trávit s devatenáctiletými chlapci. Maminka na to, jestli budeteu zas někde učit...) Zkrátka co do osobního života, asi chápu svou máteř, že kladla mikrosestře na srdce, ať si ze mne nebere příklad.

Některé jiné kousky mého života taky byly zábavné. Strávila jsem ve škole a školními aktivitami tolik času, že mi začala vedoucí ústavu říkat mým hypokoristikem, ne Maruško. A taky jsem se na konci roku dozvěděla, že budu učit (no, konzultovat a opravovat). Ještě dřív, než skončím magistra. Připadám si dospěle. Důležitější ale je, že jsem byla s ústavem na exkurzi v Daruvaru. Takže jsem se konečně podívala do Chorvatska, a tak ze mne pomalu roste právoplatný Čech. 

K tuším předloňským (tj. 2015) Vánocům jsem dostala vyškrabkávací mapu celého světa. Od té doby, co jsem ji loni (2017, my notion of time ain't weird) konečně pověsila na zeď, mám dojem, že málo cestuju. Proto jsem před zmiňovaným Chorvatskem zvládla ještě Polsko a Rumunsko, přičemž oba tyhle výlety jsem tu zvěčnila. Z Chorvatska jsem radši nic nepsala, protože to bych musela vysvětlit, co je to gynekologická voda, a jeden ze svých latentně lesbických vztahů. A krom toho tam pojedu na dva měsíce na stáž, tak třeba pak... Jo a ve Slovinsku na letní škole jsem byla.

Plánovala jsem navštívit ještě Maďarsko a Deutschland, možná i Österreich, první padlo kvůli rýmičce, druhé proto, že rodina, ke které měla jet sestra dělat au-pair, ze 3/4 umřela při autonehodě... no a třetí prostě proto, že jsem marná.

Vím, proč si nedávám předsevzetí, mé organizační schopnosti jsou totiž dost tristní, viz první větu druhé věty tohoto příspěvku. Kdybych si nějaká na uplynulý rok byla dala, bylo by mezi nimi (krom té zatracené diplomky) i dobrání antidepresiv. To se mi totiž povedlo, poslední veselou piluli jsem spolkla 27. 12. 2017, takže očekávám, že nejpozději příští podzim toho budu litovat. A splnila jsem teda svou Reading Challenge na Goodreads, ale to se nepočítá jako předsevzetí, to je z části bohapustá prokrastinace.

... no, a taky jsem se do konce roku chtěla dokopat nejen k očařce, ale i k spešločařům, co by mi udělali oční protézu. To se taky nepovedlo, takže si fandím, že to zvládnu, než odjedu do Chorvatska. Pokud ne, bude to znamenat, že spousta vtipů mého příbuzenstva vyzní naprázdno.


Abych to nějak ukončila... přeju vám všem (a těm ostatním taky), aby byl rok 2018 aspoň stejně dobrý jako 2017, ideálně lepší. Když na vás budou chmatat cizí chlapi, vlepte jim pořádnou facku... A do další pětiletky ještě víc zázvorek!